Je ráno, vstali jste tak, jak jste byli po léta zvyklí. Sedíte v kuchyni a srkáte ranní kávu. Ještě včera jste ji nestihli dopít a už jste běželi, abyste byli včas v práci. Dnes už ne. Dnes jste totiž v důchodu.
I přes určité obavy jste se těšili, čas uběhl strašně rychle, že je to najednou TADY. Úleva, že bude klid a Vy zvládnete dohnat veškeré životní resty a dělat věci, které vás baví, ale i zvláštní pocit nejistoty a otázky: Co se bude dít teď? Co mám teď vlastně dělat?
MOMENT! Co jsem si to vlastně plánoval? Ještě před pár měsíci jsem vše směřoval do důchodu, že to budu dělat, až budu mít ten čas. Ale co to všechno bylo? Teď vlastně nevím, kde začít. Chtěl jsem zajít do knihovny a začít víc číst…ale teď se mi zrovna nechce, vždyť ještě nejsem žádný stařec, abych takhle trávil čas. Nebo bych rád rybařil, ale s kým vyrazit? Děti čas nemají a kolegové v práci, na rozdíl ode mě, mají program po ranní kávě naprosto jednoznačný. A navíc, co bych si s nimi povídal, už mezi ně nepatřím.
Kam patřím teď?
Připadáte si najednou mimo svou běžnou realitu? Tápete, co po dopití kávy budete dělat? Ano, můžete jistě zařídit běžný chod domácnosti a každodenní úkoly a to s luxusem dostatku času, ale je toto opravdu dlouhodobá náplň Vašeho času? Těšíte se na to, inspiruje Vás to, učíte se něčemu novému nebo si to užíváte?
Máte svůj plán na důchod? Hodláte se věnovat partnerovi, sobě, rozvíjet se nebo si užívat něco výjimečného? Splňují plány to, že Vás budou motivovat, inspirovat, budou výzvou, ale zároveň realistické? Proč si takový plán vlastně neudělat? Někdo do detailů, někdo alespoň tím, že si promyslíte, co jste v životě ještě chtěli zažít, co Vás bavilo, baví nebo naplňuje.