Kolik generací se vlastně může v současnosti potkat v jedné kanceláři? Pravděpodobně minimálně tři a každý mezigenerační střet může být plný výzev, vlídnosti i zvednutých obočí. Pokud jde ale o opravdovou zábavu, ta se začne konat, dáme-li do jedné pracovní ohrádky zajíčky (rozuměj jedince od 20 do 30) a dinosaury (z pohledu zajíčků osoby staří 55 let). Dinosauři velkoryse prominou. Nadsázka? Ano, ale….
Jak to tedy s vnímáním věku vlastně je?
Moderní padesátníci jsou prý noví čtyřicátníci a moderní šedesátníci noví padesátníci. Lidé stárnou pomaleji, žijí déle a jsou často fyzicky i mentálně fit až do vysokého věku. Konkrétně někteří z dříve narozených by mohli mnoho mladíků okamžitě „strčit do kapsy“. Ale v práci?
Tam se karty totiž naprosto otáčí. BOHUŽEL! Tam jsou už i lidé kolem 30, 40 let občas považováni za „staré“ a lidé v padesáti jsou pomalí nemoderní jedinci k nepoužití. Nemusím zmiňovat potom lidi, kterým zbývá do penze pár let a je jim (nedej bože!) šedesát.
Jak může to dravé vizionářské a moderní mládí vystát nebo dokonce spolupracovat s někým, kdo polovinu svého života nepoužíval internet (nebo víc? 🙂 )a považoval fax za největší odvaz všech dob? A jak můžou ti zralí, životem protřelí a zkušení jedinci zvládnout neochvějné mladé sebevědomí a posedlost digitálním světem?
Společnost je plná dialogů o rovnoprávnosti pohlaví, ras a etnik. Co se stále opomíjí, je tzv. rovnoprávnost generací a diskriminace na základě věku. A ta probíhá HLAVNĚ A PŘEVÁŽNĚ v pracovním prostředí. Nejde o absolutní rovnost tam, kde být nemůže (např. fyzická zdatnost s věkem klesá a proto hasiče, který mě ponese z hořícího domu chci radši kolem 35 let než 70, rozumíme si), ale o rovný přístup k lidem BEZ OHLEDU NA JEJICH VĚK. Všeobecně a hlavně na pracovištích, kde věk objektivně nesnižuje možnost práci vykonávat.
Na věku (ne)záleží ?!
Co třeba začít věk vnímat (na obě strany) jako pozitivní vizitku člověka? Co přestat říkat, že na věku nezáleží, když NA NĚM OPRAVDU ZÁLEŽÍ? Co takhle začít doopravdy spolupracovat a vzájemně používat zaječí i dinosauří SUPERSCHOPNOSTI? Je totiž prokázané, že nejen týmy složené z žen i mužů, různých národností, ale také z RŮZNÝCH GENERACÍ jsou ty nejúspěšnější. Pokud každý člen používá své superschopnosti a generace se navzájem respektují, ptají se, učí se od sebe a pokud jsou zvědaví na názory zkušenosti ostatních, dokážou nejen najít správnou vizi, ale také ji dotáhnout do konce.
Co se můžeme přiučit od dinosaurů, jaké jsou jejich schopnosti?
- Životní zkušenosti, které lze nasbírat jen s prožitými léty.
- Organizační schopnosti; umění věci prakticky dotáhnout do funkčního konce.
- Praktičnost; dokážou oddělit správné od špatného, užitečné od škodlivého.
- Vytrvalost; už znají úspěchy i neúspěchy a umí se lépe vyrovnat s obojím.
- Emoční inteligence a schopnost vyjít s lidmi; však už s pár jedinci pracovali.
- Pocit zodpovědnosti a loajalita vůči práci.
A co superschopnosti zajíčků?
- Okamžitě reagují na změny
- Vyrostli v moderních technologiích.
- Mají vize, které se zdají být naprosto nereálné a nakonec se ukážou jako ohromné nápady.
- Jsou sebevědomější, někdy asertivnější. Že jim to občas ujede? Jasně, mají na to právo, ještě neměli tolik času vyzrát.
- Často jsou na tom lépe s cizími jazyky.
Je mi jasné, že česká realita (tím nemyslím, že je jinde o mnoho lepší) často ukazuje, že už i padesátníci jsou často postaveni mimo pracovní trh a proto se bojí změnit práci, že se cítí často pozadu nebo „v pozadí“.
Je mi jasné, že kult mládí tvrdí, že jen mladí můžou přinést firmám růst a produktivitu.
Je mi jasné, že ne každý o svém pracovním dni rozhoduje a může si určovat, co bude přesně dělat.
A je mi také jasné, že někdy není snadné ani s dinosaury (osoby nad 55 let) a ani se „zajíčky“ pracovat 🙂
Přesto bychom k tomu mohli celkově přistoupit jinak. Učit se od sebe a vzájemně se respektovat. Možná i firmy brzy pochopí, že všechny generace jsou relevantní a každá z nich je nesmírně prospěšná. A nemusíme být v jasně určeném týmu, ale jen kolegové ve firmě.
Změnu ve vnímání důležitosti mezigenerační spolupráce na pracovišti neudělá nikdo za nás. To musíme udělat my sami. My čtyřicátníci, dvacetiletí zajíčci i dinosauři, kteří se blíží k šedesátce. Uvědomit si sílu vlastní skupiny (generace) a uznat sílu těch ostatních je základ jakékoliv rovnoprávnosti…a dobrých vztahů všeobecně.
A tak prosím zajíčky, aby nekouleli očima, když se dinosaurus chce vyjádřit k tématu. Nakonec to oni dotáhli tento svět takhle daleko:). A dinosauři, buďte prosím velkorysí a poslouchejte i názory toho „floutka“ z vedlejšího kanclu. On může umět něco, co vy už se učit ani nechcete.
A pamatujte, není horší rada než ta NEVYŽÁDANÁ, vzájemné poučování mezigenerační mír nepřinese:)
PS: Fotografie níže je z filmu Stážista. Znáte? Krásné mezigenerační pracovní téma.
Jednou z největších životních změn, kterou člověk prochází, je ukončení pracovní kariéry a odchod do penze. Toto v současnosti velmi opomíjené téma je mojí specializací. Pomáhám lidem připravit se vědomě na tuto novou etapu, a to jak z pohledu psychiky, vztahů a emocí, tak i po praktické stránce nutné administrativy a finančního aspektu odchodu. Tento krok si zaslouží Vaši pozornost. Protože věřte mi, BUDOUCNOST JE to, co začíná právě dnes.