Jsem Jana se složitým příjmením, vystudovaná pedagožka, polyglotka, cestovatelka, koučka a autorka tohoto projektu. V posledních 15 letech jsem žila ve Španělsku, Kolumbii, Nizozemsku a Belgii. Ne, nebylo to v plánu, jen prostě přijímám výzvy, ráda se učím a zatím jsem nevešla do věku “ na tohle už nemám věk“ . Jsem máma krásného chlapečka, kterému chci ukázat, jak dokáže být život pestrý.
Mým životním stylem je umění hrát s rozdanými kartami a s trochou improvizace se pokusit zahrát tu nejlepší možnou životní hru. Nikdy není pozdě na nové začátky, růst a dětské nadšení a mým snem je pomáhat lidem úspěšně vstoupit ( a ne odejít ) do penze.
Proč právě „Úspěšně do penze“ ?
Protože víc než kdy jindy bude v penzi platit známé: Pokud chceš, můžeš:)
V každé zemi, kde jsem byla jsem se vždy pečlivě adaptovala, naučila jazyk, přizpůsobila situaci, podmínkám i kultuře. Našla si práci, postarala se o bydlení, o příjem, našla přátelé a v rámci možností i nějakou tu zábavu a volnočasovou náplň.
Často jsem žila v samotě, která mě někdy dokázala dostat na kolena, někdy jsem plakala, protože řešení v ČR jednoduchých věcí může být v cizí zemi úplně jiné, náročnější, neznámé.
„Mám bohaté zkušenosti s tím, jak si poradit…“
V těchto chvílích mi často přišlo naprosto beze smyslu se dál snažit, proč nejsem vdaná, nemám hypotéku na vlastní bydlení v rodném městě, vytoužené dítě. Místo toho přišel potrat, rozchod a rozhodnutí stát se mámou a tátou zároveň. Ano, nemám zázemí jako mí spolužáci z vysoké, ani odpracovaných 15 let u stejné firmy, mám ale zkušenosti s tím, jak najít nový smysl života, jak si poradit s osamělostí, jak se nebát dělat chyby a necítit se u toho jako malý školák (no a nebo ten pocit přežít), a tím se třeba naučit několika jazykům, najít dobrou práci, umět si prostě poradit.
Jednou z mých prací, kterou jsem dělala a dělala jsem ji s neskutečným nadšením a láskou byla práce s handikepovanými a staršími lidmi, kteří přijížděli na Kanárské ostrovy za dovolenou. Moje práce v této firmě byla pestrá, od překladů, po zajištění pečovatelek, přes každodenní administrativu u rezidentů až po průvodce na výletech po ostrovech. Skočila jsem do toho rovnýma nohama a později zjistila, že ta pozornost, kterou jsme všem bez rozdílu dávali není občas samozřejmá. Že člověk je v určitém věku vystaven obrovským změnám a zároveň se cítí často sám, zmatený a už tak trochu zapomněl, jak se vědomě a aktivně opět zapojit.
„Tento projekt by ale nevznikl bez pracovních zkušeností z holandských a belgických firem.“
Bylo to ale až v zemích Beneluxu, kde jsem se, jako zaměstnanec setkala s pro mě neznámou věcí, přípravou zaměstnanců na odchod do penze. Měla jsem kamarádky v tomto věku a ty mi nadšeně vyprávěly, jak si oprašují různá klíčová témata, jak se připravují na vstup do penze, jak si urovnávají myšlení ohledně koníčků, mezilidských vztahů, péče o fyzické a mentální zdraví a jak si na základě toho udělaly skvělý plán na první rok, dva, pět. Byly na penzi připravené a těšily se!
“ Důchod není odchod.“
Byla jsem úplně nadšená, WOW, tohle je tolik potřeba! Neviděla jsem přece sama na vlastní oči lidi, pro které byl důchod pokud ne strašákem, tak alespoň něčím, co je třeba co nejdéle odložit? Nepřemýšlela jsem sama nad tím, jaké to bude asi pro moje rodiče a i pro mě samotnou, až „sekneme s prací“ a budou v penzi? A tady jsou lidi, kteří ostatním ukážou, že důchod není odchod a oni díky tomu nevidí konec, ale začátek! Zároveň je najednou jasné, že jako na každou změnu je třeba i na tuto se dobře a vědomě připravit. Nikdo se jen tak mávnutím kouzelného proutku neadaptuje na novou životní situaci.
Uplynul nějaký čas, stala jsem se mámou a můj syn mě na rok plně vytížil. Tedy téměř, nějaký čas jsem strávila dalším vzděláváním na cestě k mému, jak pevně věřím, poslání. Stala jsem se koučem a tento krok mi změnil život. Koučování je skvělá metoda, jak si srovnat myšlení, hledět do budoucnosti a jak najít nové pohledy na staré problémy. A koučování lidí ve středním a před/důchodovém věku je velice naplňující věc. Pokaždé se snažím, aby můj klient věděl, že nejen miminka, děti nebo mladí lidé zaslouží plnou pozornost a péči, ale i oni, ve svých životních změnách.
Po roční studijní mateřské bylo na čase se vrátit zpět do práce do Belgie a po lehké aklimatizaci jsem své nabyté vzdělání z oblasti koučinku zmínila své nadřízené. A dostala jsem velkou šanci, a to podílet se na tvoření „odchodového“ balíčku pro firmu o bezmála 1000 zaměstnancích. Mým úkolem bylo připravit motivační část o volnočasových aktivitách, cestování, jazykovém vzdělávání a dalších souvisejících tématech. Je Vám asi jasné, jakou motivací to pro mě bylo, když jsem se rozhodla pro návrat zpět do rodné země a pro vytvoření podobného konceptu u nás.
„Nikdy není pozdě začít tvořit budoucnost“
Nyní sedím ve svém domě v Novohradských horách, v patře spokojeně oddychuje můj syn a užívám si první dny v České republice. Moc mě těší práce na mém projektu a doufám, že Vám moje snahy vykouzlí minimálně úsměv na tváři. Věřím, že jsem otevřela svoji novou životní kapitolu a že vás budu provázet tou vaší.
S láskou,
Jana